ANGELOLOGIE DĚJIN

Tato stránka je vytvořena na počest pozoruhodného díla Emila Páleše „Angelologie”, díla, jež patrně na celé generace předstihlo dobu

Co je vlastně podstatou dějin života na Zemi? Současní odborníci, vybavení tzv. „vědeckým světonázorem“, s velkou oblibou operují nejen s termínem „evoluce“ (který má v sobě již z definice zakotvenou „nahodilost“ – a tudíž i neskutečně hlubokou rezignaci na hledání odpovědí), ale také s obecnějším termínem „vzorce“ (anglické patterns). Ať se zaposloucháte do řeči kteréhokoli špičkového vědce, již záhy se dočkáte onoho magického slůvka – „vzorce“. „Vzorce“ se dnes ujaly i v evoluční biologii a paleontologii a z kvantitativního uživatelského hlediska úspěšně konkurují pojmům „evoluce“ a „selekce“.

Vidí však současní odborníci „vzorce“ doopravdy, nejde jen o jakési prázdné módní slovo? Neprožíváme dnes navzdory hojnému užívání „vzorců“ naopak období největšího popření existence „vzorců“ v dějinách vědění a vědy vůbec?

Fascinující zákonitosti rozložení „vzorců“ v přírodě bijí do očí, zřetelně ukazují, že materialistická věda zcela přehlíží něco naprosto podstatného – a že vlastně přehlíží i ony „vzorce“ samotné, neboť užívá „vzorce“ jen jako frázi, vysvětluje je víceméně jen pouhým poukazem na selekci (přírodní výběr), takže se je ve skutečnosti nepokouší vysvětlovat vůbec. Navzdory tomu, že mluví o fascinujícím životě, podstatu projevů veškerého jsoucna zcela ignoruje. Zůstává uzavřena na své dvojrozměrné monotónní ploše, na své fádní rovině, a nepřipouští, že by život mohl mít více rozměrů, tím méně, že by mohl mít rozměr duchovní. Ignoruje „vzorce“ tvaru živých bytostí, jakýkoli tvar je považován za výsledek „přírodního výběru“. Podobnost „vzorců“ tvarů živočichů a rostlin na určitých místech ignoruje rovněž, razantně popírá existenci „ducha místa“. Popírá důvody konvergence „vzorců“ tvaru, jež by bezprostředně nesouvisely se „selekcí“. A už vůbec popírá, že by se v dějinách přírody (či dokonce lidské společnosti) opakovaly „vzorce“, jež by ukazovaly na „ducha doby“.

Fosilní záznam (vrstvy se zkamenělinami) představuje jakýsi magnetofonový záznam na pásce, který se výzkumem pokoušíme oživit. Je nabitý „vzorci”. Historická geologie, za pomoci biostratigrafie a paleontologie (vědy o vymřelých organismech), zprostředkovala rozčlenění historie Země do delších i kratších časových úseků, z nichž každý je charakteristický určitým typem flóry a fauny. „Duch doby” je v konkrétních časových obdobích více než zřejmý. „Vzorce“ jsou reálné a prakticky všudypřítomné.

V dnešní evoluční biologii a evoluční paleontologii se o „vzorcích“ hojně hovoří - ale to je vše. Proč? „Vzorce“ jsou totiž „vysvětleny“ předem – samozřejmě činností „slepého hodináře“ – přírodního výběru. Žijeme v době tragické rezignace na snahu odpovídat na otázky. Tato rezignace je o to tragičtější, že je prezentována jako ctnost. Každý, kdo se pokusí hledat logické vysvětlení, jež by nezůstalo uvězněné na fádní monotónní rovině a jež by byť i jen vzdáleně zavánělo tezí o duchovním rozměru jsoucna, každý takový je buď přehlížen (počáteční metoda), anebo je (druhá a konečná metoda) degradován na blázna.

V takové atmosféře je neocenitelné, že ve světě existuje alespoň jedna věda, která je schopna úžasnou rozmanitost života na Zemi, rozmanitost nejrůznějších projevů lidské společnosti a všudypřítomné „vzorce“ skutečně vysvětlit. Touto vědou je dnes jednoznačně a bezkonkurenčně angelologie Emila Páleše, brilantní integrující propojení věd společenských, přírodních a duchovních.

V.P.

…největší záhady biologie nebudou rozřešeny dříve, než se biologie rozšíří na duchovní biologii; dříve, než nahlédneme, že za vývojem živé hmoty působí jako formotvorné síly ty bytosti, které se v křesťanství nazývají cherubíni.

Emil Páleš

Tato skromná stránka poskytuje jen zprostředkovaný technický přehled Pálešovy angelologie. Pokud byste se o sofiologii a angelologii chtěli dozvědět více, doporučujeme navštívit oficiální stránky Emila Páleše a jeho neziskové organizace Sophia Viz zde

Nejuznávanější angelolog středověku, Dionýsios Areopagita, rozdělil anděly do tří úrovní po třech chórech. Na stropech kostelů (například v kostele sv. Marka v Benátkách či sv. Sofie v Kyjevě) bývalo vyobrazeno všech devět chórů i s jejich příslušným posláním. První a zároveň nejvyšší úroveň představují Serafíni, Cherubíni a Trůny. Ti stvořili nebeská tělesa a hmotě vtiskli struktury, které dnes objevujeme jako fyzikální a chemické zákony. Panstva, Síly a Mocnosti tvoří druhou úroveň. Jsou inteligencí rostlinné a živočišné říše. Vývoj forem živé přírody je vlastně myšlením andělů druhé úrovně. Třetí a nejnižší úroveň představují Knížectva, Archandělé a Andělé. Nejznámějším posláním Andělů je být duchovními ochránci člověka. Archandělé inspirují dějinné a kulturní epochy. Vlivem Knížectví se formují a jsou vedeny národy či etnické skupiny. Třetí úroveň andělů tedy inspiruje kulturu, a odrazem její činnosti jsou dějiny.

Emil Páleš

Tabulka hierarchických bytostí (podle Emila Páleše):

česky	řecky	latinsky	hebrejsky	opisně
serafíni milují Boha		seraphini	serafim	duchové lásky
cherubíni poznávají Boha		cherubini	cherubim	duchové harmonie
nebeské trůny vykonávají Boží rozhodnutí (vládce 7. nebe Orifiel)	thronos	troni	aralim ofanim, galgalim “mají kola“ (Ezechiel: „hořící kola plná očí“)	duchové vůle
panstva (vládce 6. nebe Zachariel)	kyriotetes, kuriotés	dominationes	hašmalim	duchové moudrosti
síly, vlády (vládce 5. nebe Samael)	dynameis	virtutes	malachim	duchové pohybu
mocnosti (vládce 4. nebe Michael) (čtvrtá sféra stojí nad časem, sféra nesmrtelnosti – Nebeský Jeruzalém je ve 4. nebi)	Exousiai, exousia	potestates	elohim	duchové formy
knížectva, prapočátky (vládce 3. nebe Anael) astrální sféra Země strom poznání	archai, arché	principatus		duchové národů (vlastní duchové času, s nimiž vzniká čas i luciferský zrod a potažmo smrt)
archandělé (vládce 2. nebe Rafael) éterická sféra Země strom života	archangeloi	archangeli		duchové času
andělé (vládce 1. nebe Gabriel)	angeloi	angeli		strážní duchové lidí

Pořadí archandělů podle 72letých cyklů (podle Emila Páleše):

Archanděl	tón	planeta	analogická božstva	Egypt, Řecko a Řím	původní babylónské božstvo
Gabriel „Bůh je má síla“, „Bůh je mocný“, „Boží síla“, princ prvního nebe a měsíč. bytostí (např. sudičky), nejvíce spjat se sférou andělů, početím, zrozením, dědičností (osudem), archanděl zvěstování, archanděl, který zhmotňuje, sestup ducha do hmoty - řeka zapomnění, Gabrielův dotyk (jamka pod nosem)	H	Měsíc	neolitická bohyně Matka a Velká Matka obecně, sumerský Nanna, židovský Jahve, (963 až 600 př.Kr. vládne Gabriel, období slávy Izraelitů, období chrámu a židovského království 1000 až 586 př. Kr.); Gabriel je přímluvce a ochránce židovského národa; indický Čandra a Sóma, mayská Ixčel, incká Mamma Quilla, v gabrielském období 549-621 po Kr. přináší Džibril Korán Mohamedovi (půlměsíc islámu – Mohamed vlastně obnovil kult boha Měsíce), frýžská Kybelé	egypt. bohyně Háthor a Eseta (Isis, Athura), kočičí Bastet, egypt. bůh Ah a Chons, Seléné (řec.), Luna (řím.), Artemis (řec.), Diana (řím.), trojjediná bohyně: Luna (dorůstající měsíc), Héra (úplněk) a Persefoné (couvající, měnící se v čarodějnici Hekaté), Dionýsos, Bakchus, Thálie (můza komedie)	Sín Abrahamův Bůh Měsíce, Sínův chrám v Uru, hora Sínaj čili Sína na Sínajském poloostr. je hora boha Sína, Sín je totožný s Jahvem i Alláhem, Alláh znamenal v předislámském období „bůh Měsíce“, který se v Kaabě uctíval dávno před Mohamedem
Rafael „Bůh vyléčil“ („Bůh léčí“, „Bůh uzdravuje“), léčivý archanděl pokoje, anděl vědy a vědění, patron lékařství, vládce druhého nebe, nejvíce spjat se sférou archandělů, archanděl jara, vždy má vztah ke slunci, odpoutání od země, zeštíhlení v gotice má analogii v sofiologii	A	Merkur	Lucifer čili Světlonoš, Strom poznání je zároveň stromem centrální nervové soustavy, Střední Amerika – Toltékové - Quetzalcoatl a vůbec všichni opeření či okřídlení hadi (dárci civilizace, vědomostí, kalendáře, písma) – odchod opeřeného hada ze Střední Ameriky se kryje s koncem rafaelského období, Khmérové rovněž uctívali hadí božstvo (viz Angkor) Lucifer i opeření hadi (a Prométheus) mohou být zároveň právem považováni i za anaelské bytosti… viz Anael	Egyptský Thovt (merkursko-merkurské období 14. stol. př.Kr. zenit Egypta), řecký Hermés (i se svým kaduceem, bůh vynálezců, obchodníků, poutníků a lékařů, průvodce duší do Hádu jako Psýchopompos – což činil i Thovt a Rafael), Prométheus darující lidem oheň (viz rovněž Anael), Asklépios (čili Aesculap syn Apollónův) se vyučil umění léčit u kentaura Cheiróna, jeho děti Telesforos (bůh uzdravení) a Hygieia (bohyně zdraví)	Nabu bůh písařského umění, moudrosti a lékařství, svatyně Ezida s lékařskou školou v Borsippě, vládce planety Merkur
Anael „Boží radost“, „Boží milost“, archanděl lásky, krásy, hudby a básnictví, mystika (svatební mystika), německá mystika, súfismus, zen, novoplatonismus, mahájána, náboženský taoismus, hinduismus	G	Venuše	akkadská Ištar, židovský Barachiel (požehnání Boží, unesl Henocha do nebe), fénická Aštoret, syrská Atargatis, jiho- a severogermánská Frigg a Freya (odtud Freund, Frau), slovanská Venuše Zora či Zarja, Krasopaní, Krasopanna, čínská taoistická Venuše Tchaj Pai (Velká bílá), indická Venuše Arundhati (Věrnost), venušská Lakšmí, teotihuacánský opeřený had Quetzalcoatl, středoamerická bohyně Xochiquetzal (Opeřená květina), al-Uzzá („Všemocná“ - Jitřenka arabských beduínů) a mariánský kult v křesťanství (Královna nebes, Matka Boží); padlá Jitřenka = Lucifer neboli Světlonoš (jezídský anděl Páv čili Melek Taus je omilostněný Lucifer)	staroitalská a římská Venuše, etruská Turan, řecká Afrodíta (tj. „z mořské pěny zrozená“, dítětem Area a Afrodíty byl Erós), egyptská Hathor a Eseta čili Isis, latinská bohyně ranního úsvitu Aurora, řecká Éós	Inanna Paní nebe, Ninsianna (Paní oko nebe)
Michael „Kdo je jako Bůh“ nebo „Kdo jest podobný Bohu?“, vládce čtvrtého nebe a mocností (elohim, duchů formy); archanděl ochranitel žid. nár., anděl trpělivosti, který vše zduchovňuje, inspirátor filosofie, 600 až 300 př. Kr. axiální epocha	F	Slunce	chaldejský dobrý duch, sumerský Utu a Nannar, po roce 600 se ujímá žezla perský sluneční bůh Ahura Mazda (Michael přebírá žezlo od Gabriela, proto se v Danielovi nejprve mluví o Gabrielovi, pak o Michaelovi – ten pomohl Kýrovi obrátit se); japonský Amaterasu, pro křesťany je nejdůležitější Michael (anděl smrti zjevující se v hodině smrti a zahánějící síly zla a dávající šanci každému člověku - anděl posledního soudu), elohim dali člověku (Adamovi) „jiskru ducha“, arabsky Mikadíl, perský Mitra, indický Súrja, keltský Mabon, incký Inti, slovanský Svarožič,	Egyptský Hór a Re, řecký Apollón, římský Sol Invictus	Šamaš sluneční bůh a bůh spravedlnosti
Samael „Boží jed“, kníže pátého nebe, vládce pátého anděl. chóru a sil (malachim, duchů pohybu), bojovnická mystika	E	Mars	arcikníže pekel, sil zla a padlých andělů, Satan s netopýřími křídly (padlá podoba Samaela, jde z něho hrůza, zatímco anaelský Lucifer vystupuje jako jeho pravý opak), germánský kosmický vlk Fenris, hinduistický Mangala (Šiva v kruté podobě) a řvoucí a rudý Rudra, i v zoroastrijské tradici je zlo spojováno s osmým znamením štíra (padlá podoba orla) – vláda draka Zachoka, přímého potomka zosobněného zla Ahrimana, asyrský bůh války Aššur	egyptský bratrovrah Sutech, zuřivý krutý řecký Arés odpovídá římskému Martovi, (moudrou válku zastupuje řec. Athéna), pozitivní formou je Héfaistos (řec.), ale jeho ekvivalent Vulkán (řím.) je opět ničivý	Nergal hozný bůh války, který nezná slitování,
Zachariel „Boží spravedlnost“, vládce šestého nebe a šestého andělského chóru čili panstev (hašmalim), duchů moudrosti; Z. je zosobnění světového éteru, intelekt, z něhož byl stvořen vesmír, patron sochařství, archanděl myšlení Metatron, anděl smlouvy	D	Jupiter	Sofia čili Nebeská Moudrost je uznávaná především východní církví jako esoterický protějšek pozemské Panny Marie, Jupiter je moudrý, Merkur chytrý - doplňují se jako Metoděj a Cyril (Konstantin), Rafael a Zachariel jsou proto patroni východní církve, která si považuje Sofii jako žádná jiná církev (viz Cyrilův sen o Sofii); bleskovládní a hromovládní bohové, čínský Wen-čung, indický Indra a Brhaspati, slovanský Perun, germánský Thor či Donar, keltský Taranis, chetitský Tešub, kenaanský a fénický bůh bouře Baal-Adad; dvousečná sekera a kladivo Mjöllnir a Labrys (Frankové a Mínójci), v atmosféře Jupitera vskutku zuří blesky a Jupiter funguje ve sluneční soustavě jako planeta ochránce, sefira Chesed, Zachariel provází Michaela (dvojhvězda Slunce – Jupiter);	egyptský Amon, Amon-Re – dvojhvězda Jupiter-Slunce; faraóni střední říše (zacharielské obd.) mají ve jménu vždy „men“ (Mínós se podobá egyptskému Meni, perskému Mání a indickému Manu - sanskrt manas, lat mens – mysl); Neit-Athéna (sajská renesance); řecký Zeus odpovídá římskému Jupiterovi, Jupiterovou dcerou je Fortuna (Jupiter - „Velké štěstí“), bohyně moudrosti Athéna vyskočila z Diova čela po úderu sekyrou (byzantský chrám Hagia Sofia, Boží Moudrosti, postaven v jupiterském období)	Marduk Babylón bylo město Mardukovo, boha, jenž se stal personifikací sil světového řádu a roku 2000 př.Kr. hlavním bohem, zatímco Babylón se stal hlavním městem Starobabylónské říše 1900 př.Kr.
Orifiel „Mou šíjí je Bůh“, vládce sedmého nebe, trůny, duchové vůle, Bůh-Otec, utrpení očišťuje, archanděl hněvu, protihráč slunce (želva jako saturnské zvíře je nepřítelem Rea), patron dějepisu, archanděl kreativní síly, anděl střídmosti a zdrženlivosti	C	Saturn	arcidémon saturnské sféry je Leviatan, démon závisti, lékem na závist je pokora, indický Šani (pomalý) čili Krúlalóčana (krutě hledící), incký Hauča (nelítostný, krutý), „hvězda země“ na Dálném východě - čín. Tchu sing, jap. Dosei, kanaánský a fénický El (bělovlasý stařec, soudce na shromáždění bohů, Stařec Dnů, pán věčnosti, jeho družkou je lunární Ašera), kartaginský Baal Hamon (jeho lunární manželkou je Tanit), slovanský Svarog, židovský Saturn je hlavním Bohem židů (šabtai – šabat – sobota) – judaismus je saturnské náboženství	egyptský Ptah (jako El je Stařec Dnů, pán věčnosti), etruský Satres (vládl při smrti slunce – při zatmění), římský Saturn, Saturnus (starořímský bůh zrna a sklizně, starý muž se srpem a přesýpacími hodinami), saturnští bohové mají za manželky lunární bohyně – viz ložiska Ag a Pb (Saturn-Ops, Kronos-Rhea), řecký Krónos (jeho otec je Úranos a matka Gaia)	Ninurta Ningirsu, Ninih, pán osudu, pán pluhu a země, stvořil drahé kameny a je ochráncem hranic (Ningirsu má lunární družku Bau)

	Býk		Beran		Ryby
30°	-2907	Merkur	-747	Slunce	1413	Mars
29°	-2835	Venuše	-675	Mars	1485	Jupiter
28°	-2763	Slunce	-603	Jupiter	1557	Saturn
27°	-2691	Mars	-531	Saturn	1629	Měsíc
26°	-2619	Jupiter	-459	Měsíc	1701	Merkur
25°	-2547	Saturn	-387	Merkur	1773	Venuše
24°	-2475	Měsíc	-315	Venuše	1845	Slunce
23°	-2403	Merkur	-243	Slunce	1917	Mars
22°	-2331	Venuše	-171	Mars	1989	Jupiter
21°	-2259	Slunce	-99	Jupiter	2061	Saturn
20°	-2187	Mars	-27	Saturn	2133	Měsíc
19°	-2115	Jupiter	+45	Měsíc	2205	Merkur
18°	-2043	Saturn	117	Merkur	2277	Venuše
17°	-1971	Měsíc	189	Venuše	2349	Slunce
16°	-1899	Merkur	261	Slunce	2421	Mars
15°	-1827	Venuše	333	Mars	2493	Jupiter
14°	-1755	Slunce	405	Jupiter	2565	Saturn
13°	-1683	Mars	477	Saturn	2637	Měsíc
12°	-1611	Jupiter	549	Měsíc	2709	Merkur
11°	-1539	Saturn	621	Merkur	2781	Venuše
10°	-1467	Měsíc	693	Venuše	2853	Slunce
9°	-1395	Merkur	765	Slunce	2925	Mars
8°	-1323	Venuše	837	Mars	2997	Jupiter
7°	-1251	Slunce	909	Jupiter	3069	Saturn
6°	-1179	Mars	981	Saturn	3141	Měsíc
5°	-1107	Jupiter	1053	Měsíc	3213	Merkur
4°	-1035	Saturn	1125	Merkur	3285	Venuše
3°	-963	Měsíc	1197	Venuše	3357	Slunce
2°	-891	Merkur	1269	Slunce	3429	Mars
1°	-819	Venuše	1341	Mars	3501	Jupiter

roku 1989 začala 72letá vláda Zachariela

(72 let = platónský den)

(354 let a 4 měsíce = saturnský rok)

(Měsíc oběhne kolem Země za 29 a půl dne,

Saturn oběhne kolem Slunce za 29 a půl roku,

Saturn tedy oběhne kolem Slunce 12x za 354 let)

Pořadí archandělů podle cyklů 354 let a 4 měsíců (podle Emila Páleše):

Anael duchovní měď sladká chuť	G	Venuše	produševnění hmoty, astrální sféra, Strom poznání, šestikřídlí serafíni, hudba; náhoda (ne nevyhnutelnost), svoboda (ne předurčenost), období puberty, láska, krása a milost, mystika, krajinomalba, kaligrafie, lyrická poezie, přírodní lyrika, romantismus (rom. básníci umírající velmi mladí), vícehlasá hudba 13. století, trubadúři a minnesängři, slavní milenci, ženy na královském trůně, krásní králové, prorokyně, vědkyně, filosofky, největší hřích venušského období je cizoložství, venušská porucha osobnosti je narcismus, venušské vědy jsou psychologie a zoologie; rozkvět klasické hudby, básníci Goethe, Schiller, filosof Friedrich Wilhelm von Schelling; Venušina země je Sýrie, gnosticismus, mystická láska, sv. František, sv. Bonaventura a básník Dželáluddín Rúmí, hinduismus jako produševnění bráhmanismu, náboženský taoismus jako produševnění filosof. taoismu, vznik mahájány, novoplatonismus jako mystický platonismus, čchan (zen) vznikl ve venušském obdodbí kolem r. 700, marsicko-venušské období zenu – vrchol Dógen ve 13. stol. (synchronně ve stejné době Eckhart a německá mystika vůbec i islámský súfismus),	anaelské období 108-463 vznik alchymie, zlatý věk ve 13. století, pozdní antika (anaelský Řím) gotika, květinová gotika, pozdní rokoko a empír, zvířecí prvek v odívání, heraldika, valčík, květinové děti (hippies), revoluční vlny, osvobozenecká hnutí, anarchie, chaos, kolem r. 300 př. Kr. vznikl v Řecku i Číně anarchismus (Zenon a taoista Čuang-c’), nacionalismus
Zachariel duchovní cín vyváženější chuť	D	Jupiter	vzor pravého krále (Artuš či Karel Veliký), panovníci měli božský původ – např. Mínós byl synem pozemské ženy Európy a boha Dia; vznik císaře, césaropapismu; Byzantská říše, domestikace koní, největší hřích jupiterského období je pýcha a zrada, Zachariel zahrnuje sféru světového myšlení, je to společenskotvorná síla, Jupiter je ochranným bohem Indoevropanů, jejichž úkolem se stalo šíření myšlení, rozvoj geografie, kartografie a matematiky, šachy, zánik mayské kultury se kryje přesně s odchodem Zachariela, který jí poskytl znalost matematiky, Pýthagorás, pythagoreismus se pravidelně v dějinách opakuje, Zachariel je sjednotitel Evropy, naposledy od r. 1989 (vlajka Evropské unie se dvanácti hvězdami přijata 8.12.1955 na výročí neposkvrněného početí Panny Marie), teocentrismus je nahrazen antropocentrismem (to však neznamená, že za Zachariela nastává odklon od božského – naopak – božské sestupuje do člověka a produchovňuje jej)	karolínský, otonský a byzantský stavební sloh (i Dógenův chrám) napodobují Jupiterův strom javor (zejména dvoudílností), čtverce a mnohostěny, humanistické písmo (antikva) v renesanci křísí vlastně písmo karolínské, renesance, mínójský labyrint (od slova Labrys), labyrinty renesanční a z počátku baroka
Rafael duchovní rtuť vyváženější chuť	A	Merkur	oživení hmoty, éterická sféra, Strom života, liberalismus (svoboda), největší hřích merkurského období je lakota, nervová soustava člověka a síť cest (patron poutníků), vznik abecedy (Féničané), moudrost a vědění (v Blížencích ryzí moudrost, v Panně praktická dovednost), obchodníci, vynálezci, písaři, léčitelé, lékaři, rozkvět Evropy v 10. až 13, století, klid v letech malého Rafaela 1701-1773, univerzity, knihtisk, rozvoj medicíny a botaniky, rokoko je Gabrielovo baroko s přídavným vlivem Rafaela, pozdně barokní hudba s léčivou mocí rafaelského rytmu, vlnové teorie, rozvoj měst, osvícenství, racionalismus	gotický oblouk, katedrály, rozkvět velkolepých náboženských staveb, indická klasika, Angkor v Kambodži, čínské stupňovité pagody, štíhlost, když byl Rafael celkem dvakrát současně malým i velkým duchem času, objevilo se amarnské umění (Achnatón) a vznikla gotika
Samael duchovní železo hořká chuť	E	Mars	aktivita, pracovitost, houževnatost, krutost, zkáza, černá smrt 1348, rytířské řády, stavba hradů, konzumace masa, války	plaménková gotika, špičatá móda, ostré gotické písmo, červené pozadí obrazů, tango, expresionismus
Gabriel duchovní stříbro (v podsvětní řece Léthé teče duševní stříbro –napít se znamená mládnout, inkarnovat a zapomínat) slaná chuť	H	Měsíc	Hérakleitova filosofie všeho v pohybu, plné písmo (bohatství citu a plastičnost myšlenek), hlavní věda je přírodověda; důraz na tělo a hmotu, atomismus, materialismus, přírodověda, hédonismus, senzualismus, totalitarianismus	vznik obrázk. písma (měsíční národy píší zprava doleva), baroko, rokoko, komedie, román, impresionismus
Michael duchovní zlato vyváženější chuť	F	Slunce	světový (sluneční) strom jasan spojující světy nahoře a dole, Yggdrasil – strom světové osy, hlavní věda je filosofie; demokratizace a snaha o spojení východu a západu (dnes však ne na základě zlata duchovního poznání, ale zlata materiálního, takže se z demokracie stává plutokracie), sluneční démon svádí k sedmému a nejvážnějšímu smrtelnému hříchu – acedia – tj. k lhostejnosti srdce, ke ztrátě smyslu a ztrátě duchovního rozměru	sluneční národy píší zleva doprava, Řekové do r. 600 psali zprava doleva, poté zleva doprava (Apollón vystřídal Artemidu), paprskovitá gotika, menhiry, obelisky, iónský sloup, moderní malířství se odklání od realismu a pokouší se (ovšem neuvědoměle) znovu znázornit nadsmyslový svět, cílem (zatím většinou nesplněným) by měl být duchovní realismus,
Orifiel duchovní olovo (v podsvětní řece Mnémosyné teče duševní olovo, napít se znamená stárnout, exkarnovat se a pamatovat si) kyselá chuť	C	Saturn	Urania – múza astronomie (nejstarší vědy) – orifielské hvězdářství, konjunkce saturnského a měsíčního ducha času Tycho de Brahe, Kepler (analogie s krystaly), Galilei; mechanika, optika, mineralogie; orifielská porucha osobnosti je obsedantně kompulzivní porucha; Parmenides (věčnost), eleatská filosofie, stoická filosofie a stoická etika (asketická), předurčenost (ne svoboda), nevyhnutelnost (ne náhoda), papežství jako dědictví římského césarismu a jezuité, poustevníci, kajícníci, asketi, benediktíni, kartuziáni, kapucíni, trapisti, puritáni, ; prázdné písmo (suchá logika), paměť - minulost – dějepis; hlavní věda je historie, zákonodárství, byrokracie, centralismus, absolutismus, imperialismus, uniformy, determinismus a mechanicismus, konzervativismus (řád), básnictví – elegie, žalozpěv Orifielova země je Řím a Spojené státy, Harappa v povodí Indu, egyptská Stará říše, Augustus v Římě – saturnský císař, Žlutý (saturnský) císař založil Říši středu (říše Saturna), limes romanus a čínská zeď jsou saturnské fenomény, Ašókova Indie, Samoděržaví Ivana Hrozného, brutální Filip II. Španělský,	pyramidy a monumentální stavby, megalitické kultury, kruhy, Stonehenge, kámen, Babylónská věž, nebeská klenba a lidská hlava – oblouky, klenby, kupole, triumfální oblouky, Koloseum, Panteon, románský sloh

velcí duchové času podle cyklů 354 let a 4 měsíce (podle Emila Páleše):

po 2480 letech přejímá „žezlo“ týž archanděl

roku 1879 začala 354letá a 4měsíční vláda Michaela

Anael	G	Venuše	-7332	-4852	-2372	+108
Zachariel	D	Jupiter	-6978	-4498	-2017	+463
Rafael	A	Merkur	-6624	-4144	-1663	+817
Samael	E	Mars	-6270	-3789	-1309	+1171
Gabriel	H	Měsíc	-5915	-3435	-955	+1525
Michael	F	Slunce	-5561	-3080	-600	+1879
Orifiel	C	Saturn	-5206	-2726	-246	+2234

720letí duchové času (podle Emila Páleše):

(504 let = platónský týden, tj. 7 x 72 let)

(720 let = 10 x 72 let)

-7227	Ryby	(Jupiter)	12	Rak
-6507	Štír	(Mars)	8
-5787	Rak	(Měsíc)	4
-5067	Vodnář	(Saturn)	11	Blíženci
-4347	Váhy	(Venuše)	7
-3627	Blíženci	(Merkur)	3
-2907	Kozoroh	(Saturn)	10	Býk
-2187	Panna	(Merkur)	6
-1467	Býk	(Venuše)	2
-747	Střelec	(Jupiter)	9	Beran
-27	Lev	(Slunce)	5
+693	Beran	(Mars)	1
+1413	Štír	(Mars)	8	Ryby
+2133	Rak	(Měsíc)	4
+2853	Ryby	(Jupiter)	12
+3573	Váhy	(Venuše)	7	Vodnář
+4293	Blíženci	(Merkur)	3
+5013	Vodnář	(Saturn)	11

2160letí duchové času (podle Emila Páleše):

(2160 let = platónský měsíc, tj. 30 x 72 let nebo 3 x 720 let)

(25 920 let = platónský rok, tj. 12 x 2160 let)

-30.987	Blíženci	(Merkur)	3
-28.827	Býk	(Venuše)	2
-26.667	Beran	(Mars)	1
-24.507	Ryby	(Jupiter)	12
-22.347	Vodnář	(Saturn)	11
-20.187	Kozoroh	(Saturn)	10
-18.027	Střelec	(Jupiter)	9
-15.867	Štír	(Mars)	8
-13.707	Váhy	(Venuše)	7
-11.547	Panna	(Merkur)	6
-9.387	Lev	(Slunce)	5
-7.227	Rak	(Měsíc)	4	(první „poledová“ - poatlantská kultura, „staroindická“) matriarchát, uctívání Bohyně Matky (Luny)
-5.067	Blíženci	(Merkur)	3	(druhá poatlantská kultura, „staroperská“ kultura) patriarchát
-2.907	Býk	(Venuše)	2	duše pocitová (třetí poatlantská kultura, sumersko-babylonsko-egyptská)
-747	Beran	(Mars)	1	duše rozumová (čtvrtá poatlantská kultura, řecko-latinská) katolické autoritářství
+1.413	Ryby	(Jupiter)	12	duše vědomá (pátá poatlantská kultura, anglosasko-germánská) protestantský individualismus bez jednoty
+3.573	Vodnář	(Saturn)	11	(šestá poatlantská kultura – balto-slovanská, kenotická, schopná oběti, pochopení utrpení, zvnitřnění morálního aspektu u každého člena společnosti, zvnitřnění obrazu Krista v nitru každého člověka) nová státotvorná podoba náboženství, orientace na budoucnost, mesianismus, totožná se šestým sborem – Filadelfií (bratrskou láskou)
+5.733	Kozoroh	(Saturn)	10	(poslední, sedmá poatlantská kultura - první kultura, která obraz Krista pojme nadvědomím, vyšším Já)

Pořadí archandělů podle dnů v týdnu (podle Emila Páleše a Záviše Kalandry):

Pondělí	Mnata	Dies Lunae - Tag der Mondgöttin Luna, Montag, Monday, Máno, Mani, slovanská bohyně Mokuša (Mokoš), Měsíc	Gabriel
Úterý	Vojen	Dies Martis, Tag des Mars, Mars Thingsus, seversko-germánský bůh Tyr, Ziestag, Tag des Ziu, Ziu je Tyr (Althochdeutsch-schreibform), slovanská bohyně smrti Morana	Samael	čili Kamael čili Camael (úterý vládne i Azrael, archanděl Azrael je ‘pastýřský’ anděl, vládce planety Pluto a znamení štíra
Středa	Vnislav	Dies Mercurii, Tag des Mercurius, Merkur, Hermes, Thovt, Wodan, Odin, Wendesday, slovanský bůh obchodu Veles (Volos, Vels)	Rafael
Čtvrtek	Křesomysl	Dies Iovis, Jupiter, bůh blesků, Thor, Thursday, germánský Donnergott Donar, Donnerstag, slovanský Perun	Zachariel	čili Sachiel, Zadkiel (čtvrtku vládne i Asariel, vládce Neptunu a znamení kozoroha)
Pátek	Neklan	Dies Veneris, Tag der Liebesgöttin Venus, Liebesgöttin Freya, Göttin Frija, ne-klání, Venuše, slovanská bohyně plodnosti Živa (u nás Krasopaní)	Anael	čili Hagiel, Haniel
Sobota	Hostivít	Dies Saturni, Tag des Saturn, šabat (sabat, jidiš šábes), norsko-keltská bohyně země Ambeth - Erdgöttin Ambeth (jedna ze tří panenských bohyní Bethen (Wilbeth, slunce, Ambeth, země, Borbeth, měsíc), (křesť. sv. Margareta, sv. Kateřina a sv. Barbara) althochdeutsch. S'Ambeths Tag, Čechy - vítání hostů, (slovanský Svarog)	Orifiel	čili Cassiel, Kassiel, Cafkiel, Kafziel, (sobotě vládne i Uriel, vládce Uranu, znamení vodnáře a jedenácté hodiny, strážce jihu a živlu země) Uriel býval a někdy ještě bývá ve čtveřici s Michaelem, Gabrielem a Rafaelem, někdy bývá ztotožňován se Samaelem, ale většina atributů je orifielských
Neděle	Nezamysl	Dies Solis, Slunce, Herrntag, Tag des Herrn Jesus Christus, Dies Dominica, Čechy - nepracuje se, nemyslí se, slovanský Svarožič (Radegast)	Michael

Tradiční regenti jednotlivých let (podle Emila Páleše):

Saturn	1818	1825	1832	1839	1846	1853	1860
Jupiter	1819	1826	1833	1840	1847	1854	1861
Mars	1820	1827	1834	1841	1848	1855	1862
Slunce	1821	1828	1835	1842	1849	1856	1863
Venuše	1822	1829	1836	1843	1850	1857	1864
Merkur	1823	1830	1837	1844	1851	1858	1865
Měsíc	1824	1831	1838	1845	1852	1859	1866

Saturn	1867	1874	1881	1888	1895	1902	1909
Jupiter	1868	1875	1882	1889	1896	1903	1910
Mars	1869	1876	1883	1890	1897	1904	1911
Slunce	1870	1877	1884	1891	1898	1905	1912
Venuše	1871	1878	1885	1892	1899	1906	1913
Merkur	1872	1879	1886	1893	1900	1907	1914
Měsíc	1873	1880	1887	1894	1901	1908	1915

Saturn	1916	1923	1930	1937	1944	1951	1958
Jupiter	1917	1924	1931	1938	1945	1952	1959
Mars	1918	1925	1932	1939	1946	1953	1960
Slunce	1919	1926	1933	1940	1947	1954	1961
Venuše	1920	1927	1934	1941	1948	1955	1962
Merkur	1921	1928	1935	1942	1949	1956	1963
Měsíc	1922	1929	1936	1943	1950	1957	1964

Saturn	1965	1972	1979	1986	1993	2000	2007
Jupiter	1966	1973	1980	1987	1994	2001	2008
Mars	1967	1974	1981	1988	1995	2002	2009
Slunce	1968	1975	1982	1989	1996	2003	2010
Venuše	1969	1976	1983	1990	1997	2004	2011
Merkur	1970	1977	1984	1991	1998	2005	2012
Měsíc	1971	1978	1985	1992	1999	2006	2013

Keď boh Svarožič dúchol do ľudí, bolo to počuť. A to počuté nazval slovo. A tak boh Svarožič vedel, že slovom stvoril Slovanov. Pretože chcel, aby tomu slovu i iným slovám ľudia rozumeli, bozkal ich na čelo. Tak sa na veky stalo viditeľné sídlo duše pod ním. A tak aj dostali nové tvory meno z čela na veky - čeloveky, člo-vek... Sú aj iné sídla duše - rovný stoj - no pod čelom ako pod strechou sa skrývajú najdôležitejšie.

---

HOME

Site Map

Best Excerpts

Bibliographies

Index of Articles

Picture Gallery

---