Teorie přírodního výběru, i když trochu otřesena po ústupu tzv. "moderní syntézy", zůstává stále hlavním pilířem pro darwinistické závěry. V polovině tohoto století se dokonce zdálo, že bude pilířem věčným. Profesorka Lynn Margulis napsala v prosinci 1990, že neodarwinismus je náboženská sekta. Z určitého hlediska má naprostou pravdu. Podle autora předložených skript je klíčem lpění na teorii přírodního výběru, které darwinismu přineslo (a v "moderní syntéze" především) neodpustitelné odtržení teorie od praktického získávání empirických poznatků. Problém se tím (a nejenom tím) zideologizoval. Evolucionista nemusel (a často ještě nemusí!) o paleontologii a biostratigrafii vědět vůbec nic (stačí mu být informován z učebnic pro střední školy). To je ale stejně daleko od vědecké metodologie (či přesněji od takové metodologie, která si může dělat nárok na označení vědecká) jako metodologie současného amerického kreacionismu. Nezáleží na tom, zda je skutečnost upravována jednostranným výkladem hypotetické konstrukce teorie přírodního výběru či jednostranným výkladem knihy Genesis. Metodologicky je přístup v obou případech totožný. Pro neodarwinismus a vědecký kreacionismus je historie reality známa předem. Je to schema, které nemá s pravou vědou nic společného. Pro vědu musí být primární pozorování skutečnosti. Není-li tomu tak, stává se vírou. Nelze donekonečna přemýšlet o tom, čím nás hmatatelná realita chce přelstít a vymýšlet důvody jak ji znovu a znovu vysvětlit tak, aby odpovídala teorii, kterou jsme se rozhodli uctívat. Jaký pak je rozdíl mezi církevníkem, který odsoudil vědce jako kacíře a bezbožníka za myšlenku, že Bůh nestvořil Zemi jako centrum Vesmíru, od vědce, který odsoudil druhého vědce jako pobožného hlupáka za názor, že živá příroda má řád? Jaký je rozdíl mezi ostře píšícím kreacionistou, který nikdy nepřišel do styku se zkamenělinami, a takovým "vědcem", který veřejně v televizi (a rovněž ostře) odsoudil kreacionismus z pozice tzv. "akademické vědy", ačkoliv také (snad náhodou?) nestudoval ani paleontologii, ani biologii? Jaký je rozdíl mezi tvrzením, že v dějinách Země se odehrál jen jediný geologický zvrat, a to v době Potopy, od tvrzení, že existoval plynulý vývoj života na Zemi, i když to fosilní záznam (jako empirická zkušenost!) zcela popírá? Jaký je rozdíl mezi jednou dogmatickou ideologií, která nepřipouštěla vidět skutečnost tak, jak skutečně vypadá, od druhé, v podstatě navlas stejné? Ideologizace je neštěstím většiny evoluční biologie. Můžeme ji vyjádřit ve třech bodech takto:
1. evoluční biologie je obvykle tendenční, činí si nároky na univerzální pravdivost;
2. evoluční biologie je zcela běžně uzavřená: nemá snahu konfrontovat své výsledky s paleontologickými výzkumy, tj. s hmatatelnými doklady ve fosilním záznamu,
3. evoluční biologie je ale navíc sama o sobě problematická: neexistují totiž nějaké primární důkazy o tom, že "mikromechanismy", které studuje, jsou skutečně mechanismy evoluce a ne něčeho jiného; evoluční biologové, protože jsou často zarytými darwinisty, sice tvrdí, že rozlišují mezi vnitrodruhovou variabilitou a evolucí, ale v prapodstatě tomu tak není; pro ně je "makroevoluce" pouhou "extrapolací" "mikroevoluce", což v normálním slovníku znamená, že běžná genetická variabilita uvnitř druhu je ztotožněna s evolucí.
Jak řešil darwinismus své problémy během své dlouhé historie? Řešil je pomocí stále nových a nových modifikací teorie přírodního výběru, přesně podle všeobecných historických principů popsaných v knize Thomase S. Kuhna (1962) o struktuře vědeckých revolucí. Zapomeneme-li na zevšeobecněnou poučku o přírodním výběru, můžeme paradoxně říct, že darwinismus nikdy nebyl. Termín darwinismus zavedl Alfred Russel Wallace a ten už chápal přírodní výběr trochu jinak, všichni ostatní po něm také jinak. Termín přírodní výběr neboli selekce, a jeho nejvlastnější smysl (nikoliv aplikace), je vlastně to jediné, co z darwinismu přetrvalo po dobu téměř půldruhého století. Kuriózně, fosilní záznam jako takový nebyl s teorií přírodního výběru v souladu nikdy v historii. To by nasvědčovalo tomu, že chápat darwinismus jako náboženství není zas tak daleko od pravdy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Není to nesmyslné zjednodušení jedné americké profesorky, která po letech vynikajících odborných výsledků "opominula vidět svět v jeho složitosti". Dosud živý je výrok německého básníka a vědce J. W. Goetha, který říká, že mylná hypotéza je lepší než žádná, ale je-li taková přijímána všeobecně a stane-li se krédem vylučujícím jakoukoli pochybnost, může se stát opravdovým neštěstím.
Tyto učební texty jsou určeny pro paleontology, protože je psal paleontolog. Není to však podmínka. Autor se domnívá, že paleontologie je věda, která má výsadní právo diskusi rozhodnout, a to proto, že jedině paleontologie studuje historii života na Zemi a má tudíž přístup k empirickým (ne pouze teoretickým) poznatkům o ní. Škoda, že jen málo našich paleontologů je ochotno se evolučními otázkami zabývat. Jsou mezi nimi mnozí, kteří o darwinismu pochybují, ale zároveň se nechávají vykázat do pozice, v níž jim přísluší jen deskriptivní úloha - popisují nové druhy fosilních organismů a zařazují je do více či méně umělých systémů (autor skript není výraznou výjimkou). Předložené učební texty nepodávají přesný návrh na novou teorii. Pokoušejí se především všechny zájemce o paleontologii a evoluci informovat jednou také trochu jinak a vyprovokovat je k úvaze. Proto i tyto texty jsou tendenční. Z hlediska názorové plurality je to nevyhnutelné. Jeden jediný a správný "vědecký světový názor" jsme tu už měli. Poměrně hojné citáty z anglicky psaných prací, které jsou zde převzaty přímo v originále, není samozřejmě bezpodmínečně nutné číst. Autor je považoval spíš za určité "dokumenty"; důležité mohou být jen pro zvláštní zájemce, neboť vše podstatné je obsaženo v českém textu. I když vycházejí s určitým zpožděním, které zavinilo, že některé pasáže by dnes bylo vhodné rozšířit a doplnit o nové poznatky a citovat novou zahraniční i domácí literaturu, představují tato skripta první novodobou publikaci české evoluční paleontologie, která objektivněji seznamuje s revizionistickými tendencemi mezi současnými evolucionisty a která přináší i mnohé termíny pro naše paleontology neznámé. Proto jsou skripta opatřena výkladovým slovníkem termínů s anglickými ekvivalenty. Tento výkladový slovník, dosud podobnou formou i obsahem v naší paleontologické literatuře nikdy nezpracovaný, má nejenom význam jazykový, ale také orientační. Některé výrazy jsou vysvětleny ve vlastním textu skript, jiné jenom ve slovníku (aby se zabránilo přílišné duplicitě informací). Na druhou stranu je slovník koncipován i tak, aby bylo možné využívat text i slovník samostatně, jako dvě samostatné jednotky. Zda se tento záměr vydařil, to už bude ovšem moci posoudit jen čtenář. Významnou část textu zaujímají odkazy na evolucionistickou literaturu. To bylo rovněž nevyhnutelné. Velká část odkazovaných prací v naší paleontologické literatuře nikdy citována nebyla. Když už z žádného jiného důvodu, mohou být tyto odkazy dobré pro studujícího, který si chce ověřit, co se mu prezentuje jako fakt. I přes značný rozsah si však tyto citace nečiní nárok na úplnost a ani nemohou, protože k tomu by ani samostatná, desetidílná publikace nestačila. Vyjadřují jen co největší snahu o spravedlivé zastoupení pokud možno všech názorových proudů v evoluční vědě.
|
|
|
|
|
|
|